Představte si hustou vegetaci pralesa, v něm příšeří, neskutečnou vlhkost, občasný déšť, útoky hmyzu, jedovatou havěť jako hady, žáby, pavouky či housenky. A k tomu špatnou viditelnost, čili zhoršenou orientaci. Tak takhle nějak to vypadá v džungli Francouzské Guayany, kde ve dnech 13. až 30. března tohoto roku studenti Univerzity obrany − četaři Petr Homola a Jiří Sedlák absolvují pod dohledem zkušených instruktorů vyčerpávající kurz přežití.

Četaři Petr Homola a Jiří Sedlák, studenti třetího ročníku studijního modulu velitel průzkumných jednotek Fakulty ekonomiky a managementu, nejprve strávili několik dní ve Francii, kde je spolu s posluchači francouzské vojenské školy École Spéciale Militaire de Saint-Cyr čekala základní příprava a seznámení s obsahem kurzu. V neděli 13. března pak odletěli s celou skupinou do Francouzské Guayany na samotný výcvik. 

Kurz přežití pořádá 3. pluk pěchoty cizinecké legie. Legionářský pluk zde má vyčleněných asi třicet instruktorů pro výcvik v rovníkových oblastech a speciální základnu přímo v džungli, odkud se vyráží do náročných terénů. Na oba studenty čekají obtížné úkoly při nekonečných pěších přesunech v pralese, absolvují také několik překážkových drah ve vodě, v bahně i na stromech.  

Vrcholem pak bude třídenní mise s hlavním cílem − přežít. Vojáci je vysadí v džungli bez jídla a oba studenti zůstanou odkázáni jen sami na sebe. O tom ví své praporčík Jiří Jun, který kurz přežití ve Francouzské Guayaně absolvoval v minulém roce: „Byli jsme vysazeni jako četa na neznámém místě v džungli. Obdrželi jsme pouze zbraň na osobní ochranu, mačetu, buzolu, sůl a tablety na úpravu vody. Během těch čtyř dnů jsme dostávali různé úkoly: postavit přístřešek, rozdělat oheň, připravit pasti na ryby a divokou zvěř. Ulovit se nám toho moc nepodařilo, takže jsme se živili různými plody nebo dužinou bambusu,“ řekl loni po svém návratu.  

Při takovém výcviku v džungli neustále hrozí zranění a výjimkou není ani smrt. Časté jsou úrazy, bezvědomí, šok nebo svalový třes z vyčerpání, krvavé odřeniny či zlomené nosy. Ke zranění dochází hlavně na překážkových dráhách, kde někteří účastníci padají doslova na hlavu. Největší nebezpečí ovšem představuje hmyz. Komáři a moskyti zde totiž přenášejí malárii, tisíce drobných mušek způsobují leishmaniózu, tedy nekrózu tkáně. Proto jsou nezbytná preventivní očkování, aplikace antimalarik a užívání repelentů s vyšším obsahem účinné látky. 

Protože kurz přežití vyžaduje perfektní psychickou i fyzickou kondici, důležitá je příprava. A k tomu navrch jazykové vybavení – to potvrzují hlavně ti, kteří kurz přežití ve Francouzské Guayaně absolvovali bez znalostí francouzštiny. Myslel si to předloni i tehdejší praporčík Univerzity obrany Michal Koudelka, který o svých zkušenostech z kurzu přežití řekl:  „Vinou neznalosti francouzštiny jsem s nikým třeba celý den nepromluvil. To byl největší zásah do mé psychiky.“

Věříme, že naši studenti jsou natolik připraveni, že všechny nástrahy džungle překonají a dosáhnou dobrých výsledků, stejně jak tomu bylo loni, kdy se tehdejší student Univerzity obrany praporčík Petr Matouš stal nejlepším účastníkem kurzu přežití.

Autor: Zdeňka Dubová, foto: archiv ESM Saint-Cyr a UO